Březen 2008

Americký pitbulteriér

11. března 2008 v 14:20 Psi
Málokteré jiné plemeno budí v lidech takovou hrůzu a děs. Přitom ne zcela právem. Je pravda, že obávaný pitbul má za sebou minulost bojového psa z arény. A je také pravda, že nejen ve Spojených státech, ale i v mnoha dalších zemích na celém světě se ilegální krvavé psí zápasy konají dodnes a pitbulové v nich hrají prim. ALe pozor! Vždy se jednalo a jedná o zápasy zvířat navzájem. Tito psi nikdy nebyli štváni vůči člověku. Naopak, dbalo se na to, aby se ani v zápalu boje po lidech neoháněli a aby sebou nechali lidmi manipulovat. Takže zvěsti o jejich krvelačnosti a bezpečnosti se vůbec nezakládají na pravdě? Krvelační nejsou, ale nebezpeční být mohou. Zvláště když se dostanou do nepovolaných nebo bezradných rukou. Tito psi totiž vynikají rychlostí, mrštností a bleskovými reakcemi a vůči ostatním zvířatům nebývají zrovna snášenliví. Rvačky pro ně kdysi byly denním chlebem a pro mnohé zůstay dodnes. Tuto bojovnost lze ovšem rozumnou výchovou od útlého mládí a přivykáním na ostatní zvířata dostat do snesitelných mezí. Ve styku s člověkem bývají pitbulové, pokud je jejich majitel ve snaze vychovat ostrého psa odmala neučí opaku, mírní jako beránci a mazliví. To neznamená, že bychom vám je doporučovali jako ideální rodinné psy. Na to jsou příliš sveřepí, překotní, činorodí. Milují pohyb a práci, rádi měří své síly při různých soutěžích, jsou dobrými osobními strážci. Ukočírovat jejich ohnivý temperament však může být pro běžného milovníka psů příliš tvrdým oříškem.
Velikost: kohoutková výška psů i fen 46-56 cm. Hmotnost: 14-36 kg. Typ srsti: krátká, hustá, přiléhající. Zbarvení: jakékoli. Pro koho se hodí: pro zkušené kynology na sport a na práci. Výskyt v ČR: poměrně běžný. Poznámka: Plemeno není oficiálně uznáno FCI.

Americký kokršpaněl

11. března 2008 v 14:19 Psi
Známý anglický kokr má v Americe mladšího bratříčka. Původně se jednalo o jedno a totéž plemeno. Protože však chov za oceánem probíhal odděleně a také proto, že Američané u svých kokrů oceňovali jiné vlastnosti než Evropané, chovy obou linií se stále více oddělovaly. "Angličan" zůstal nefalšovaným pracovním loveckým psem (i když k tomuto účelu není vždy využíván), jeho americký protějšek opanoval výstavní kruhy a pohovky. V USA patří k nejpopulárnějším psím plemenům vůbec a rozšířil se i zpátky do Evropy. Co na něm milovníky psů tak přitahuje? SNad všechno, co na obyčejném kokrovi nejvíce oslovuje něžná ženská srdce je u něj zdůrazněno. Srst má delší, hojnější a hedvábnější, oči větší a dojemnější, hlavičku kulatější a vůbec, působí i díky kompaktnějšímu tvaru těla jako živá hračka. Co je mu platné, že si dodnes uchoval mnohé ze svých loveckých vlastností, když je v praxi nemá kde uplatnit. DO hustého podrostu, jenž by měl jako správný španěl prozkoumávat, by se mu motala srst, která je jeho ozdobou, ale i přítěží. Nejenom že o ni majitel musí denně pečovat, čistit ji a pročesávat, aby nezplsnatěla , ale několikrát za rok je dokonce nezbytná návštěva psího kadeřníka. Nutno ovšem přiznat, že upravený americký kokr je líbivý pes. Navíc má vlídnou a nekomplikovanou povahu, rád si hraje a při výchově neklade odpor. Takže je to na vás. Sami musíte uvážit, zda vám krásný vzhled a příjemná povaha amerického kokra stojí za práci kolem jeho srsti a úklid nečistot, které domů přinese.
Velikost: kohoutková výška psů asi38 cm, fen klem 35 cm. Hmotnost: 10-13 kg. Typ srsti: dlouhá, hladká, hedvábná, může být mírně zvlněná. Zbarvení: jakékoli, nejčastěji zlaté, černé, grošované, černé s pálením, vícebarevné. Pro koho se hodí: rodinný pes pro ty, které bude bavit pečovat o jeho srst. Výskyt v ČR: poměrně rozšířený, i když ne tak jako anglický kokr.

Americký buldok

11. března 2008 v 14:18 Psi
Kdo jednou spatřil anglického buldoka, tomu hned tak z paměti nevymizí. Vždycky ovšem neměl tak zkrácený čenich, obrovskou hlavu a neohrabané tělo jako dnes. Kdepak! Vždyť s takovou svéráznou figurou by těžko mohl v arénách zápasit s býky, jak se nás snaží přesvědčit jeho jméno (bulldog v překladu býčí pes). Kdyby vás zajímalo, jak vypadali původní buldoci, budete se muset poohlédnout po buldokovi americkém. Farmáři na americkém jihu ho dodnes používají k práci na svých usedlostech. Po svých psech požadují, aby byli dost silní na to, aby přinutili krávu nebo býka v běhu změnit směr nebo ho strhnout k zemi, a přitom tak pohybliví, aby je bylo možno používat k lovu. Kromě toho musí samozřejmě dnem i nocí střežit dům i přilehlé pozemky. Právě všestrannost je nejsilnější stránkou tohoto atletického, pohyblivého a mimořádně silného psa. Celé dopoledne může zahánět dobytek do ohrad, odpoledne si lehne na gauč a pohraje si s dětmi a v nci se promění v nepodplatitelného hlídače. O víkendech prokáže svému pánovi platné služby při naháňce černé zvěře nebo mu poskytne zábavu, když se farmáři sjedou na soutěž v tahání těžkých břemen. Pro běžného milovníka psů je americký buldok ve všech ohledech "příliš". Příliš velký, silný, aktivní, dychtivý, sebejistý. Pokud nejste opravdu silná osobnost, nemáte značné zkušenosti se psy a nevlastníte rozsáhlý pozemek, poohlédněte se raději jinde. Americký buldok je stoprocentní pes, ale ne každý mu je schopen být stoprocentním pánem.
Velikost: velké rozpětí, kohoutková výška psů i fen 50-70 cm. Hmotnost: 63-60 kg. Typ srsti: velmi krátká, jemná, přiléhající. Zbarvení: žíhané, všechny odstíny červené, plavé, bílé, strakaté či kombinace s bílou. Výskyt v ČR: je pravidelně odchováván, ale stále patří ke vzácným plemenům. Poznámka: dosud nebyl oficiálně uznán FCI.

Alpský jezevčíkovitý brakýř

11. března 2008 v 14:18 Psi
Na první pohled vypadá jako přerostlý a navíc křížený jezevčík, ale nenechte se mýlit. V poněkud nesouměrném těle s krátkýma nohama a dlouhým tělem se skrývá prvotřídní lovec. V těžko přístupných terénech bavorských a švýcarských Alp bylo pro lovce obtížné stačit běžným vysokonohým honičům. Cíleným výběrem a asi i křížením s jezevčíky si vytvořili pro dané podmínky ideálního psa: pomalejšího, klidnějšího, ale s vynikajícím nosem a velkou vytrvalostí na stopě. Tak vznikl jezevčíkovitý brakýř. Nejen ten alpský, ale i vestfálský, švédský a další. Vždyť psi podobného typu se vyskytovali všude v evropských horských terénech a svého brakýře měla pomalu každá oblast. O vzhled těchto psíků se nikdo příliš nezajímal. Důležitý byl jen výkon, a ten odváděli spolehlivý. Teprve s nástupem moderní kynologie koncem 19. století kynology posedla touha všechny psí typy a rázy jednoznačně vyhranit a někam zařadit. Dnešní alpský jezevčíkovitý brakýř tak má svůj standard, tedy normu předepisující jak by měl vypadat, ale hvězdou salónů ani výstavních kruhů se nikdy nestal. S jezevčíkem toho přes určitou podobnost tento brakýř mnoho společného nemá. Do nor nechodí (ani by se tam nevešel), při lovu je hlasitý jako honičia a také způsob jeho práce je podobný. Osvědčuje se také jako barvář, dovede tedy spolehlivě vyhledávat poraněná zvířata, ukončit tak jejich trápení a svým pánům dopřát radost z kořisti. Je typickým příkladem pracovního psa, kterého nikoho ani nenapadne pořizovat si k jiným účelům.
Velikost: kohoutková výška psů i fen 38-42 cm. Hmotnost: kolem 15 kg. Typ srsti: ne zcela krátká, velmi hustá a tvrdá. Zbarvení: červenohnědé nebo černé s tmavými znaky, bez odznaků. Pro koho se hodí: pro myslivce, zvláště v horských oblatech. Výskyt v ČR: i mezi myslivci patří k vzácnějším plemenům.

Aljašský malamut

11. března 2008 v 14:11 Psi
Své podivné jméno získal od eskymáckého kmene Malamutů. Eskymákům jejich psi pomáhali přežívat. Malamuti jsou ze všech severských plemen největší, nejmohutnější a také nejsilnější. Jejich hlavním posláním bývalo tahat těžké náklady z místa na místo, ať už se jednalo o kožešiny, potraviny nebo vybavení domácností. Nejsou z tažných psů nejrychlejší, spíše naopak. Proto se s nimi na dnešních závodech saňových psů často nesetkáváme, a když už, pak především v závodech na dlouhé tratě. Jejich silnou stránkou je vytrvalost a síla. Umísťují se ve vytrvalostních závodech nebo v různých soutěžích o největšího psího siláka. Vzhled chundelatého medvídka a také přátelské chování zlákalo ke koupi štěněte už spoustu lidí. Mnozí z nich byli rozčarováni. Obyvatelé měst jeho nepřizpůsobivostí vůči horku panujícímu v bytech, jeho touhou po pohybu i všude se povalujícími chuchvalci srsti. Venkovské majitele zase překvapilo, že malamut většinou nehlídá, prnásleduje domácí havěť a nebaví ho povalovat se celý den na dvorku. Má zkrátka tuláckou krev; když se nudí, snaží se za každou cenu najít cestu na svobodu. Co s tím? Vyrážet za každého počasí na dlouhé vycházky do přírody, zapřahat psa když ne do saní, tak alespoň do vozíku, nechat ho běhat u kola. Malamuti mají mnoho sympatických rysů: jsou odolní, vyrovnaní, ve vztahu k lidem spolehliví a přátelští. Dávná krev severských tahounů a lovců jim však v žilách stále někde klokotá a na to nesmíme zapomenout.
Velikost: kohoutková výška psů kolem 63 cm, fen kolem 58 cm. Hmotnost: 35-50 kg. Typ srsti: hustá, ne zcela krátká, s bohatou podsadou, odstávající od těla. Zbarvení: většinou šedé s bílým obličejem a koncovými částmi těla. Pro koho se hodí: pro aktivní, sportovně založené milovníky přírody. Výskyt v ČR: relativně hojný, donedávna tzv. módní plemeno.

Akita inu

11. března 2008 v 14:10 Psi
V Japonsku, je akita inu považována za symbol psí věrnosti. Na nádraží v Tokiu má dokonce pomník. Připomíná jistého příslušníka tohoto plemene, který sem chodil každého dne svmu majiteli naproti ještě mnoho let poté, co se "páníček" odebral na onen svět. Japonci vyhlásili akitu za "národní kulturní dědictví". V Evropě se mohutní, trochu exoticky vyhlížející psi objevili poměrně nedávno. Po jejich štěňatech vypukla sháňka. Lidé se zapomínali ptát, jací že to psi z nich vlastně vyrostou. My vám to raději řekneme, abychom předešli případnému zklamání. Akity inu byly ve své vlasti kdysi používány k lovu na medvědy a také ke psím zápasům. Museli to tedy být psi mimořádně silní, odvážní a sebevědomí. Aby se prosadili v aréně, nesměla jm chybět bojovnost a touha být první. Žádná z těchto vlastností, jakkoli obdivuhodných, však není příliš praktiká pro každodenní soužití v rodině. Štěně akity musí být bezpodmínečně už u chovatele dobře socializováno. I tak to dá budoucímu majiteli hodně práce, aby akitu dokázal "ukočírovat" a vychovat z ní přijatelného společensého psa. Tenhle pes mívá sklon k dominaci, jinými slovy chce mít vždycky navrch. S tak silnou osobností si dokáže uspokojivě poradit zase jen silná osobnost. Jinak by se při své síle, loveckých instinktech a bojové minulosti akita snadno mohla stát postrachem širokého okolí. Jistě, umí být také milá, mazlivá a milující, stoprocentní hlídač a spolehlivýochránce. Ale jen v rukou správného pána.
Velikost: kohoutková výška psů kolem 67 cm, fen asi 65 cm. Hmotnost: kolem 25 kg. Typ srsti: ne zcela krátká, tvrdá, rovná, s hustou podsadou, na ocase delší. Zbarvení: červené, sezamové, žíhané s probělením na obličeji a spodních částech těla (tzv. urajiro). Pro koho se hodí: pro fyzicky zdatné zkušené kynology. Výskyt v ČR: patří k méně běžným, ale stabilně odchovávaným plemenům.

Afghánský chrt

11. března 2008 v 14:09 Psi
Neznáme snad psa působivějšího. Dlouhá vlající srst, vznešený phyb, pohled upřený kamsi do dáli... A což teprve když se rozběhne! Tak dokonalá harmonie pohybu, rámovaná dlouhou vlající srstí se hned tak nevidí. Člověka vůbec nepřekvapí, že ve své vlasti je národním symbolem. Tamní obyvatelé jsou dodnes přesvědčeni, že Noe si při potopě světa vzal do své archy právě "taziho", jak svému chrtovi říkají. Váží si ho nejen pro mimořádný vzhled, který je ostatně zčásti dílem pozdější doby a chovatelů anglických, ale především pro schopnost sledovat králíky, gazely, horské kozy a dokonce i leopardy. Úloha loveckého psa nespočívala jako v Evropě v těsné spolupráci s člověkem při nahánění, dohledávání a aportování zvěře. Na rozlehlých afghánských pouštích měli psi za úkol lovené zvíře zaměřit očima a hnát se za ním tak dlouho, dokud je nedostihnou lovci na koních. Pracovali na vlastní pěst, spoléhali se jen sami na sebe a nikdo nechtěl, aby plnili nějaké rozkazy. Tohle všechno by si měl uvědomit každý zájemce, který o pořízení afghána uvažuje. Je to pes vysloveně samostatný, navenek uzavřený, s nímž se obtížně navazuje kontakt, a kterýse jen velmi neochotně podřizuje příkazům a nařízením. Když si k tomu přidáte enormnímu potřebu pohybu a extrémní nároky na péči o srst (dokonale rozčesat afghána a připravit ho na výstavu trvá i u udržovaného psa mnoho hodin), je jasné, že jeho nárokům dokáže vyhovět málokdo.
Velikost: kohoutková výška psů 68-74 cm, fen 63-69 cm. Hmotnost: kolem 25 kg. Typ srsti: velmi dlouhá, jemná, na hřbetě kratší, v obličeji úplně krátká. Zbarvení: jakékoli, jedno i vícebarevné. Pro koho se hodí: pro zkušené milovníky chrtů s velkým množstvím voného času. Výskyt v ČR: chová se již dlouho, ale nepatří k početným plemenům.

Jennifer Lopez

11. března 2008 v 14:08 Herci
Datum narození:24.07.1970
Místo narození:New York (Bronx), USA
Jennifer Lopez je dobře známá ve světě filmu, hudby, módy a kosmetiky. Narodila se jako Jennifer Lynn Lopezová 24. Července 1970 v Bronxu. Rodiče pocházející z Puerto Rica si dali záležet, aby své děti uchránili od drsných podmínek čtvrti a snažili se jim poskytnout co nejkvalitnější výchovu. Její otec David je počítačový technik a programátor, její matka Guadalupe je učitelkou ve školce. Jennifer začala svoji kariéru jako tanečnice, už odmalička věděla co chce dělat. Jako čtyřletou holčičku ji matka přihlásila do hodin tance. V sedmi letech vystupovala na různých školních představeních. Ve čtrnácti přidala i hodiny zpěvu. Během studií na střední škole hrála softball, tenis a věnovala se gymnastice. V sedmnácti se také přihlásila na taneční školu na Mannhattanu a úplně se oddala tanci. V osmnácti byla přijata na Baruch College, ale po prvním semestru ze školy odešla, což způsobilo že odešla z domova.

Z počátku se jí vůbec nevedlo a nedokázala najít žádnou práci jako tanečnice. Až v 19 letech dostala první práci v cestovní taneční skupině a konečně začala vydělávat a její kariéra rostla, první roli dostala v populárním komediálním seriálu In Living Color jako Fly Girl. Několik dalších rolí následovalo v televizních seriálech a filmech jako Havárie letu 7, Druhá šance, Hotel Malibu a Moje rodina

V roce 1994 odmítla začínající herečka Jennifer Lopezová nabídku účinkovat v pokračování úspěšného televizního filmu Hotel Malibu. Vůbec nevěděla, co ji čeká, jistá si byla jen tím, že nestojí o kariéru v televizi. "Odmalička jsem zpívala a tancovala. Teď jsem toužila hrát ve filmu," vybavuje si Jennifer. Rok nato na plátně zazářila jako hvězda ságy režiséra Gregoryho Navy o mexických vystěhovalcích Moje rodina a společně s Wesley Snipesem a Woodym Harrelsonem ve Vlaku plném peněz. Průlom přišel v roce 1997 díky filmu Selena, ve kterém ztvárnila titulní roli zpěvačky Seleny Quintillany Perezové, kterou v roce 1995 zabil šílený fanoušek. Tato role ji vynesla nominaci na Zlatý glóbus.Po tomto velmi dobře přijatém filmu následovala řada dalších jako například Zakázané ovoce (Out of Sight, režie Steven Soderbergh, 1997), Svatby podle Mary (The Wedding Planers, režie Adam Shankman, 2001), Cela , Krásná pokojská (Maid of Manhattan, režie Wayne Wang, 2002).

Za účinkování ve snímku Policajtka "Angel Eyes" (2001) inkasovala devět miliónů dolarů a stala se nejlépe placenou latinskoamerickou herečkou. Ve filmu Smím prosit si zahrála s Richardem Gerem a po boku Roberta Redforda se objevila ve snímku Skutečný život.

V komedii Příšerná tchýně (2005, režie Robert Luketica) ztvárnila roli Charlotte Cantilinové, která dlouhé roky hledá toho pravého. Když konečně našla muže svých snů Kevina Fieldse (Michael Vartan) tak se ukázalo, že jeho matka Viola (Viola Fonda) je přímo ztělesněná noční můra. Brzy se strhne boj o to, kdo zaujme v Kevinově životě první místo.

Ve stejném roce se objevila v roli Jean Gilkynson ve snímku Žít po svém. Jean přijíždí se svou dcerkou Griff na ranč Einara Gilkysona (Robert Redfort), muže, jenž ji viní ze smrti svého jediného syna. Jean tvrdí, že je Griff Einarovou vnučkou a pro Einara, který už na život rezignoval, je zvídavá Griff vytržením ze stereotypu, se kterým se již smířil.